Pět deka, deset deka, 20 deka, 30 deka, jeden bonbón, kilo cukru...

čtvrtek 29. říjen 2009 11:15

Takhle nějak to zpíval Michal Tučný s Greenhorny, když chtěl sdělit fandům, že jim vlastně zpívá prodavač. A proč to říkám? Protože poslední dobou toho mám s tou písní čím dál víc společného. Sice neumím zpívat, ale jsem tučný a hlavně - stal se ze mě prodavač. No, tak docela prodavač úplně ne, ale  každopádně jsem do druhé půlky svého života vstoupil do těch částí sámošek a supermarketů, které obvykle bývají zákazníkům zapovězeny. 

Už se nesnažím přesvědčovat lidi k nákupu produktů skrze letáky, spoty a tištěnou inzerci. Teď jím čelím. Přímo tváří v tvář.

Utkávám se s nimi v každodenním zápase dvou zdánlivě nesmiřitelných stran - Obchodníků, snažících se dobře prodat, a Zákazníků, bažících po výhodném nákupu. Stal jsem se kandidátem na manažerské místo v jednom supermarketovém řetězci. :-)

Moje dojmy jsou zatím příliš čerstvé a neutříděné. Proto jsem si založil tuhle rubriku, abych si je mohl lépe, a třeba i s vaší pomocí, urovnat.

Jak už jsem řekl, každý obchod je zdánlivě soubojem dvou stran s naprosto protichůdnými zájmy. Na jedné straně zájem dobře nakoupit, na druhé dobře prodat. Vypadá to jednoduché. Jako přetahování lanem. Na čí straně čáry je uzel, ten vyhrává. A druhý utře nos. Heč heč, prohráls, prohráls... :-)

Je to obecně přijatá pravda, okořeněná často celým seznamem triků, kterými se lstiví Obchodníci snaží obalamutit poctivé, nevinné a důvěřivé zákazníky, aby z nich vyždímali poslední šesták a poslali je bydlet pod most.

A tak denně po očku sleduji nejrůznější přehrabovače, horníky, šťouraly a dobyvatele, kteří to nejlepší zboží hledají a nacházejí zásadně na dně košů, zastrčené hluboko v regálech či na těch nejméně dosažitelných místech polic či pódií. V domnění, že to, co je na očích, je drek, kterého se potřebuje obchodník zbavit, ležák, kterému končí trvanlivost či jinak zneuctěné či méněcenné zboží. To pravé, vhodné, trvanlivé a vhodné k ideální koupi se skrývá tam, kde jsem již popsal.

Po odtěžení hlušiny a dobytí kýženéhou valounu opouštějí tito malí hrdinové každodenního boje o kořist těžební prostor s vítězoslavným úsměškem fiškuse, nad kterým tak někdo nevyzraje, zatímco je skrytá za regálem pozoruje drobná učnice, která doplnila nové zboží dopředu a staré nastrkala dozadu. Hrozilo jí, že dostane od mistrové za uši, ale teď, po těžebním zákroku dobyvatele, to stejně nikdo nepozná. Sice se to bude muset uklidit, a tak se to třeba na druhý pokus povede :-)

Už se tu psalo, že mé myšlenky jsou příliš neurovnané a tak pro teď snad radši skončím. Příště si zas něco povíme.

 

Obchodu zdar :-)

Lumír Vitha

samBlog je blog05:5730.10.2009 5:57:33
SvatavaStavím se do řady15:4529.10.2009 15:45:40
KarkulI já se připojuji13:0829.10.2009 13:08:14
ANanakSouhlas s Naďou!12:4029.10.2009 12:40:06
NaďaVůbec12:2329.10.2009 12:23:08
MíraProsím pana autora:12:0129.10.2009 12:01:59
pravidelný čtenářpane Vitho11:5129.10.2009 11:51:51

Počet příspěvků: 7, poslední 30.10.2009 5:57:33 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Lumír Vitha

Lumír Vitha

Opatřil jsem si notebook. Tak si to užijte.

a) Levice si myslí, že: "Stát se má postarat o své občany". b) Pravice si myslí, že: "Občané se mají postarat sami o sebe a o svůj stát". Já myslím, že b) je správně. Do diskuzí pod svými texty nevstupuji. Když chci a mám kam, pošlu mail. Že jsem egoistický narcisistní extrovertní psychopat s IQ tykve už jsem slyšel, ale pokud máte potřebu mi to připomenout, dobrá. Opakování je matka moudrosti. Ale taky mám rád, když mě někdo chválí. Hezký den! :-)

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy