Bylo, nebylo - jak to vlastně bylo?

sobota 30. květen 2009 11:47

Byl jednou jeden pan učitel, co ho moc nebavilo učit. Co ho ale bavilo, a co ho drželo za katedrou, byla moc, kterou měl nad svými rozklepanými studenty a žáčky... To ho bavilo docela!

Bavilo ho nechávat prolézat notorické flákače, protože mu potom zobali z ruky a duši ďáblu by za něj upsali.
Bavilo ho dávat dobrým studentům špatné známky, protože mohl. A nebylo odvolání. Fascinoval ho ten výraz vzteku, křivdy a bezmoci, který četl v jejich očích pokaždé, když jim zasolil třeba za špatně odměřený okraj nebo nezabalený sešit.

Jednoho dne onemocněl ředitel školy a bylo jasné, že bude muset odstoupit. Nemoc byla silnější než on a tak bylo třeba najít nového ředitele.

Náš pan učitel zahořel touhou. "To by byla krása!!!", řekl si při představě, že by mohl ovládat nejen studenty, ale i kantory. "To by byla krása!", vydechl nábožně....

Ale jak to navlíct, když ho mají rádi jen slaboši a repetenti? Nového ředitele navrhnou sami kantoři a studentský senát a ti na jeho straně moc nejsou.

Ale náš pan učitel nebyl žádný začátečník. Dokázal si najít teplé místečko všude, kde působil. Tedy aspoň do doby, než ho prokoukli a vyrazili a než se zase uchytil jinde.

V první řadě vyhlásil boj šprtům, jak říkal dobrým studentům. "Máš na víc", říkával jim s oblibou, "za tři...". Zato studenti nad propastí propadnutí se u něj měli. "No vidíš!", chválil je, když se jim povedlo vzpomenout si na vyjmenované slovo nebo určit správně větný člen v holé větě, "je vidět, že jdeš do sebe. Snaha se cení. Za dvě".
Za pár dní měl velkou část studentů na své straně. I pár "šprtů" pochopilo, že bude lepší předstírat blbost a dostávat lepší známky, než se učit a fakt něco umět.

Horší to bylo s učitelkami. Jednak jich byla většina a taky mu nepohly odpustit, že před časem opustil ženu jejich věku pro jinou, výrazně mladší... Ale i to se vyřešilo.

Jednoho dne vplul do sborovny s úsměvem na tváři. "Pavlínka bude mít miminko!", oznámil kolegyním radostnou novinu. "Ale né, to gratulujeme! Moc gratulujeme!", halasily jedna přes druhou a hnaly se k němu s napřaženými pravicemi. Miminko, to je holt silný kalibr, ten u žen všechny křivdy přebije...

Termín výběru nového ředitele se rychle blížil. Náš pan učitel slíbil studentům i rodičům, že na těch pár dobrých studentů bude přísný a bude je tvrdě známkovat, aby je víc motivoval k lepším výsledkům, a ostatní bude odměňovat za snahu. Jak školní, tak mimoškolní, protože snaha se cení. Nechce mít přece školu plnou studentů frustrovaných tím, že je někdo lepší než oni. No není to spravedlivé?

Objevili se i tací, kterým se to nelíbilo. A jak rostla zpupnost a sebejistota pana učitele, rostl i odpor vůči němu. Občas mu někdo pomaloval dveře, pomazal kliku zubní pastou či jinak zaškodil. Pan učitel si to pochopitelně nenechal líbit a začal ze sebe dělat chudinku oběť.

Ale co to?  I přes srdceryvný pláč a hysterické dožadování se ochranky jeho věrní ubývají a obracejí se proti němu. Co teď?

"Nabourali mou těhotnou ženu!", zařval jednoho dne do dveří sborovny, které předtím prudce rozrazil.
"Proboha!", vyděsily se kolegyně, "snad se jí něco nestalo?" "Naštěstí ne", pravil pan učitel, spokojen, že už je zase má na své straně, "ale dokážete si představit ten strach? Já myslel, že zešílím strachy o Pavlínku a to malé!!!", svalil se na židli a s hlavou v dlaních vzlykal...

Počet jeho příznivců opět stoupl, stejně jako jeho šance. I když to ještě nebylo ono.
A tak vymyslel další trik. Slíbil, že zruší jedničky a pětky. Takže už nikdo nespravedlivě nepropadne ani nepůjde na jinou školu bez přijímaček.

A zase to nezabralo, jak si představoval. Protivníci mu sice přestali otevřeně škodit, ale to jen proto, aby z něj nedělali zbytečně mučedníka. Ale příznivců bylo pořád málo...

Několik dní před termínem výběru ředitele vešel do sborovny bílý jako stěna. "Pavlínka o to přišla"...

A sesypal se...

Okamžitě se kolem něj utvořil shluk. Kolegyně jedna přes druhou nabízely pomocnou ruku, či aspoň radu či povzbuzení.

Otřesná zpráva proletěla školou jako blesk. Všichni pana učitele litovali, i jeho Pavlínku a to malé, které se tak nešťastně ztratilo ze světa dřív, než na něj vůbec přišlo...

A Jak to dopadlo?

Pan učitel na místo ředitele samozřejmě vybrán byl. Vždyť si to přece po tom všem zasloužil. Taková tragédie!
Jakýkoliv projev nespokojenosti s ním byl považován za projev neúcty k osobní tragédii jedné rodiny a byl také v zárodku umlčen.

Nový pan ředitel rychle zapomněl na své sliby o zrušení jedniček a pětek. Naopak. Jedniček si užívali jeho věrní, pětkami obdarovával ty, kteří mu do oka nepadli. Takže se vesele propadalo i chodilo na jiné školy bez přijímaček.
Ačkoliv - za krátký čas museli dělat přijímačky i jedničkáři z této školy. Úroveň jejích absolventů poklesla natolik, že je nikde nechtěli. Nic neuměli, byli zhýčkaní, rozmazlení a místo studia se věnovali intrikaření, donášení a rektálnímu alpinismu.

A jestli pan ředitel neumřel, straší někde dodnes. Dávejte si na něj bacha.

Lumír Vitha

helenaHezké a09:2331.5.2009 9:23:07
Lubomír PerkOvšem legrace by byla,16:5330.5.2009 16:53:36
Karel JirásekHezký den.13:5930.5.2009 13:59:00

Počet příspěvků: 3, poslední 31.5.2009 9:23:07 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Lumír Vitha

Lumír Vitha

Opatřil jsem si notebook. Tak si to užijte.

a) Levice si myslí, že: "Stát se má postarat o své občany". b) Pravice si myslí, že: "Občané se mají postarat sami o sebe a o svůj stát". Já myslím, že b) je správně. Do diskuzí pod svými texty nevstupuji. Když chci a mám kam, pošlu mail. Že jsem egoistický narcisistní extrovertní psychopat s IQ tykve už jsem slyšel, ale pokud máte potřebu mi to připomenout, dobrá. Opakování je matka moudrosti. Ale taky mám rád, když mě někdo chválí. Hezký den! :-)

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Oblíbené blogy